Světové sociální hnutí v Porto Alegre bylo koncipováno jako alternativa k davoskému Světovému ekonomickému fóru. Zatímco Davos bývá pokládán za symbol globalizace trhů, Porto Alegre bylo zamýšleno jako symbol odporu ke globalizaci a hledání alternativ k ní. Ti, kteří proti globalizaci demonstrovali v Seattlu, v Praze a v Quebeku, se sjeli do Porto Alegre s cílem uspořádat si svou vlastní akci. Setkáním v Porto Alegre chce dát mezinárodní hnutí odpůrců globalizace najevo, že dospívá a dokáže už mnohem více než jen protestovat a kritizovat – že má vizi, která je odvážná i praktická.

Volba hostitelského města není ani v nejmenším nahodilá, Porto Alegre je proslulé svou radnicí, která už po řadu let při řízení města využívá „participativní rozpočtový systém“. Představitelé různých městských částí a komunit, včetně chudinských favel, připravují své vlastní rozpočtové návrhy, jejichž oponenturu provádějí v prvních fázích nikoli finanční experti, nýbrž lidé žijící z jiných městských částí, kteří usilují o tytéž prostředky. Hledání konsensu v takových podmínkách se stává důležitou součástí každodenního života. Zastupitelstvu pak obyčejně schvalování rozpočtu, který prošel diskusemi v jednotlivých městských částech, netrvá déle než pár minut. Porto Alegre vloni na prvním Světovém sociálním fóru hostilo deset tisíc lidí, letos jich bylo pětkrát tolik. Ministři, poslanci parlamentů, starostové a odboroví předáci se mísili s předáky občanských hnutí, intelektuály a aktivisty, kteří tvořili osazenstvo protiglobalizačních demonstrací v uplynulých letech. Brazilská strana práce je největším favoritem příštích prezidentských a parlamentních voleb a přední sociální demokraté z celého světa využili příležitosti podívat se zblízka na své kolegy, kteří pravděpodobně vbrzku budou vládnout největší latinskoamerické zemi. Nepřekvapí, že radikální křídlo antiglobalizačního hnutí Porto Alegre denunciovalo jako akci reformistů. Poněvadž se tu pokoušeli dosáhnout co nejširšího konsensu, spěli také k minimálnímu ne–revolučnímu demokratickému programu. Fórum v Porto Alegre může dokázat, že levice se po katastrofálním propadu v devadesátých letech znovu v mezinárodním měřítku vrací na scénu. Fórum je důkazem o rostoucím měřítku i vlivu občanských hnutí. Tématem dne jsou konkrétní programy a myšlenky. V roce 2001 se fórum odbývalo v deklaracích o tom, že jiný svět je možný. Letos po krachu v Argentině a globální recesi, která se stala všeobecně uznanou skutečností, už debaty pokročily dál. Klíčovým tématem se stala regulace kapitálu. Při svém založení dostala Světová banka a Mezinárodní měnový fond do vínku úkol střežit národní hospodářství států před anarchií globálních trhů. Jenomže časy se změnily a z institucí, jejichž úkolem byla regulace, se stali největší bojovníci za finanční deregulaci. Po krachu rublu v roce 1998 a současné argentinské katastrofě, dokonce v byznysmenské komunitě kdekdo soudí, že věci zašly příliš daleko. Každý ovšem ví, že se nelze vrátit do starých dobrých časů. Mechanismy pro regulaci se v poslední dekádě zcela rozpadly, také idea státu blahobytu ztratila lesk. Jedno i druhé je potřeba znovu vymyslet – vskutku znovu od základů. Formulování politických priorit je třeba odebrat zrukou finančních elit a státních aparátů. Porto Alegre představuje vzmach světové občanské společnosti, která se snaží prosadit svůj hlas. Navzory všem rozdílům a neshodám mezi umírněnými a radikály jedni i druzí se navzájem potřebují. Shromáždění v Porto Alegre nespojuje jen heslo „Jiný svět je možný“, ale také všeobecný pocit, že současný svět není přijatelný. Hospodářská dogmata devadesátých let jsou pod dosud nejtvrdším tlakem a otevírá se prostor novým idejím. Jiný svět nemusí být nutně lepším místem k životu, ale záleží to do značné míry na nás. Nicméně, díky sociálním hnutím minulosti dnes smíme pokládat za samozřejmost parlamenty, volební právo a politickou demokracii. To skýtá naději, že i hospodářská demokracie je možná.

Překlad Jakub Patočka.