Počet obětí se odhaduje v tísících. Mnohem větší počet lidí navíc zemřel na přidružené nemoci. Občanské organizace jako Save the Children jsou přesvědčeny, že hladomoru bylo možné zabránit, pokud by vláda Malawi lépe naslouchala varováním, jichž se jí dostalo před rokem. Vláda prezidenta Bakiliho Muluziho je napadána za to, že neposkytla dostatečnou podporu drobným rolníkům, a kvůli všudypřítomné korupci. Vůbec nejtemnější obraz o ní ale dává způsob, jímž naložila se státními zásobami obilí. Vláda v říjnu 2001 prodala šest set tisíc tun obilí, což je množství, jež by zasytilo všechny obyvatele Malawi po devět měsíců. Přitom vzápětí zrní kupovala zase zpět, někdy i za pětinásobek původní ceny. Vláda Malawi odpovědnost za podíl na hladomoru odmítá s tvrzením, že se zařídila podle doporučení Mezinárodního měnového fondu liberalizovat obchod s obilím. MMF odpovědnost ale rovněž odmítá, neboť podle vyjádření svých představitelů nikdy nedoporučoval prodat všechny zásoby do posledního zrna. Představitelé fondu se ale netají názorem, že zákonům nabídky a poptávky nelze poroučet. V Lilongwe, malawiské metropoli, je ovšem veřejným tajemstvím, že na obchodu, který má na svědomí tisíce lidských životů, vydělala řada prominentních Malawijců. Katolická komise pro spravedlnost a mír dokonce zveřejnila jmenný seznam lichvářů. V Malawi se nyní zformovala silná protikorupční strana a prezident Muluzi se díky těsnému hlasování parlamentu nebude smět potřetí ucházet o zvolení.