Když ředitel Cejchovny elektroměrů Praha Václav Šimek odhalil konstrukční vadu měřičů elektřiny, v jejímž důsledku vznikají Pražské energetice ztráty v řádu stovek miliónů korun, věřil, že dostane odměnu. Místo toho byli i s kolegou Pavlem Kykalem vyhozeni ze zaměstnání a PRE na ně podala žaloby o téměř dvacet miliónů korun.

V Pražské energetice má více než sedmdesátiprocentní majetkový podíl město a stát. Je proto věcí nás všech, jak PRE hospodaří. Především zástupce města v dozorčí radě Pražské energetiky by mělo zajímat, proč opakovaně objednává elektroměry, které jsou dražší a poruchovější, než výrobky jiných světových firem. Jako první upozornili na podivné okolnosti nákupu elektroměrů právě pánové Václav Šimek a Pavel Kykal. V naší reportáži však nepromluví ani slovo. Soud jim před rokem a půl zakázal šířit o těchto věcech jakékoliv informace, dokud nezačne soudní projednávání žaloby ze strany Pražské energetiky. Do dnešních dnů se tak nestalo. Trutnovský zajíc v pytli V únoru roku 2000 podepsali generální ředitel Pražské energetiky Drahomír Ruta a obchodní ředitel František Krákora kupní smlouvu se ZPA Trutnov na dodávku 7 000 kusů třífázových a 40 000 jednofázových elektroměrů. Jde o firmu, která nikdy předtím elektroměry nevyráběla. Jak vysvětluje Drahomír Ruta, rozhodla se Pražská energetika nakupovat české výrobky. „Jsou výrazně levnější než zahraniční. Na našem trhu ale nikdo nebyl, proto začal ZPA Trutnov z našeho popudu vyrábět licenční elektroměry,“ říká Ruta. Tím ale ředitel popírá tvrzení inženýra Krákory, který již několikrát prohlásil, že na nákup těchto elektroměrů proběhlo řádné výběrové řízení. Podle svědectví zaměstnance Cejchovny elektroměrů Praha Zdeňka Smetany nešlo o žádnou soutěž. Pár lidí z PRE a její dceřiné Cejchovny elektroměrů Praha se sešlo a posoudilo „několik kusů elektroměrů výrobce, který byl předem vybrán.“ Komisi byly předloženy i prototypy švýcarských elektroměrů, na jejichž výrobu získala právě ZPA Trutnov licenci. V době podpisu smlouvy ale žádné elektroměry, vyrobené trutnovskou firmou neexistovaly. Tiskový mluvčí PRE Petr Holubec tento unikátní přístup k obchodování vysvětloval slovy: „Když stavíte dům, uděláte smlouvu na dům, tak ten dům stojí? Taky nestojí.“ Důsledkem „bianco smlouvy“ ovšem bylo, že první třífázový elektroměr dodala trutnovská firma do Prahy až za čtrnáct měsíců od podepsání kontraktu, v němž se zavázala dodat tato měřidla ihned. A když konečně začala elektroměry vyrábět, tak se značnými konstrukčními nedostatky. V zápise z porady vedení Pražské energetiky z prosince 2001 čteme, že byly shledány závady u 7 447 třífázových elektroměrů. To tedy znamená, že byla vadná celá nasmlouvaná dodávka, která byla nainstalována pražským zákazníkům a jež měřila jejich spotřebu elektřiny. Vedení Pražské energetiky se snaží špatnou kvalitu trutnovských elektroměrů zakrývat. Podle sdělení, které po odchodu Václava Šimka podepsal nový ředitel Cejchovny (tři dny po nástupu do funkce) bylo v roce 2000 a 2001 reklamováno pouhých 307 jednofázových elektroměrů. Literární noviny však mají k dispozici stoh protokolů, v nichž zástupce ZPA Trutnov potvrzuje převzetí reklamovaných výrobků. Jen za rok 2000 se přitom jedná o tisíce kusů vadných měřidel. Smlouva mezi PRE a ZPA Trutnov obsahuje ustanovení, podle něhož může kupující od smlouvy odstoupit v případě závad u více než jednoho procenta z dodaného zboží. Poruchovost trutnovských výrobků dosahovala až dvaceti procent. Ceny těchto měřidel se ukázaly být nesrovnatelné s těmi, jakých by dosáhla PRE vypsáním veřejné zakázky. Definitivně to ukázala obchodní soutěž, kterou uspořádala koncem roku 2000 sousední Středočeská energetika. Ceny všech typů elektroměrů byly podstatně nižší než ceny, za které nakupuje Pražská energetika. Ani po těchto zkušenostech se vedení Pražské energetiky nezabývalo myšlenkou zrušit nevýhodný kontrakt. Naopak, uzavřelo novou smlouvu se ZPA Trutnov pro rok 2001. Tentokrát již za cenu obejití zákona o veřejných zakázkách. Zneužitá vlastní dcera Až do poloviny roku 2000 legislativa skutečně nepředepisovala Pražské energetice veřejné soutěže na nákup měřící techniky. Od 1. 6. 2000 však platí novela, podle níž musí každý výrobce energie zadávat veřejné zakázky. Vedení PRE našlo způsob, jak se vyrovnat s nepříjemnou situací. Zatímco dříve nakupovala zboží od ZPA Trutnov přímo Pražská energetika, teď rozhodla Rutova a Krákorova společnost, že další nákup půjde přes dceřinou společnost Cejchovna elektroměrů Praha. Vedení bylo přesvědčeno, že se uzavřením smlouvy mezi PRE a CEP vyhne povinnosti vyhlašovat na elektroměry veřejnou zakázku. Nejenže nevyužilo lhůtu, v níž bylo povinno se zákonu přizpůsobit, ale dokonce se šéfové PRE postavili proti novele. Literární noviny získaly e-mailový dopis Františka Krákory, v němž o připravované smlouvě píše: „S ohledem na novelizaci zákona o veřejných zakázkách, který předepisuje PRE veřejnou soutěž pro takový nákup, se zdá, že by to byla cesta, jak tento nesmysl schválený parlamentem obejít.“ Na dotaz LtN, zda může potvrdit autentičnost tohoto dopisu, inženýr Krákora uvádí: „Bohužel nejsem schopen zjistit, zda tento e-mail skutečně existoval, zda v případě, že existoval, jsem v něm citovanou větu skutečně použil.“ Pokud se nemůže vrcholný manažer PRE rozpomenout, co vlastně napsal, lze mu připomenout pasáž z dopisu pražskému zastupiteli Jiřímu Witzanymu, v němž Krákora k nákupu elektroměrů prostřednictvím vlastní dceřiné společnosti uvádí: „tomuto postupu se ve vnitřní komunikaci slengově říká obcházení nesmyslného zákona a mezi slušnými lidmi se to tak i chápe.“ Není jasné, kdy přesně byla podepsána smlouva mezi PRE a CEP o dodávkách elektroměrů. Ruta s Krákorou tvrdí, že 30 května 2000, jak je uvedeno ve smlouvě. Tedy pouhý den předtím, než vstoupila v účinnost novela zákona o veřejných zakázkách. Bývalý ředitel CEP Šimek však uvádí, že dokument podepisoval až v půlce června. Literární noviny získaly svědectví vedoucího akcionářské agendy PRE Jaroslava Antona, v němž píše: „Svědecky prohlašuji, že do doby konání valné hromady společnosti Cejchovna elektroměrů Praha, která se konala 7. června 2000, smlouva o dodávce měřící techniky mezi Pražskou energetikou a Cejchovnou elektroměrů Praha podepsána nebyla.“ Pokud by se to potvrdilo, znamenalo by to jediné: Smlouva byla antedatována a její autoři se vydali na „cestu jak nesmyslný zákon obejít“ v okamžiku, kdy již byl zákon v platnosti. Pozoruhodný je článek smlouvy, v němž se uvádí: „v případě, že by dceřiná společnost nakoupila elektroměry v rozporu s písemným pokynem nebo závazným sdělením Pražské energetiky, nevzniká Pražské energetice povinnost elektroměry od dceřiné společnosti odebrat a zaplatit za ně dohodnutou cenu.“ To ovšem znamená tvrdý zákaz veřejné soutěže, v níž může zvítězit kdokoliv bez ohledu na přání Pražské energetiky. Koncem roku 2000 a na jaře 2001 podepisuje Cejchovna na základě písemného příkazu Pražské energetiky kontrakty na dodání dalších elektroměrů od ZPA Trutnov a firmy Siemens. Bez výběrového řízení. Právě tehdy ředitel CEP Václav Šimek znervózněl. Jeden z jeho známých právníků mu řekl: „Podepiš ještě několik takových kontraktů a půjdeš sedět natvrdo.“ Teprve když jeden z konzultantů varuje Drahomíra Rutu, že touto smlouvou se PRE vystavuje riziku značných postihů, ředitel Pražské energetiky ze dne na den smlouvu s Cejchovnou ruší. „Měl jsem tehdy pocit, že by to mohlo být na hraně zákona,“ vysvětluje svůj náhlý obrat inženýr Ruta. „ Ale teď se ukázalo, že všechno bylo naprosto v pořádku.“ Vedení PRE vítězně šermuje čerstvým nálezem Úřadu pro hospodářskou soutěž, který uvádí, že Cejchovna není výrobcem ani přepravcem elektrické energie, a tudíž se na ni povinnost vyhlašovat zakázky nevztahuje. Stanovisko antimonopolního úřadu se však nezmiňuje o tom, že CEP je stoprocentní dcerou Pražské energetiky. Předsedou představenstva Cejchovny je člen představenstva a obchodní ředitel PRE František Krákora. „Parlament nemohl vyjmenovávat všechny možné dceřiné společnosti,“ upozorňuje jeden z právníků, kteří na novele zákona pracovali. „Pochopitelně, že se zákon vztahuje jak na PRE tak na jí řízenou a úkolovanou společnost.“ Hon na zastupitele Představenstvo Pražské energetiky rozhodlo o nákupu elektroměrů firmy Siemens navzdory tomu, že půl roku předtím Šimek s Kykalem odhalili konstrukční vadu na jejích měřidlech. U části výrobků, které firma Siemens dodávala do Prahy od roku 1992, bylo možné nešetrnou manipulací nebo úderem zastavit počitadlo spotřeby, přičemž kotouček elektroměru se točil dál. V Praze je namontováno v domácnostech i velkých podnicích kolem osmdesáti tisíc kusů těchto měřidel. Podle údajů jednoho se zaměstnanců CEP se zjistilo, že každý z těchto elektroměrů má konstrukční vadu. Škody, které PRE vznikly, expert odhadl na 220 miliónů korun. Literární noviny získaly od zdroje z CEP korespondenci mezi Pavlem Kykalem a představitelem Siemensu Ladislavem Řeháčkem, v níž zástupce německé firmy vlastním podpisem stvrzuje, že tento typ elektroměru má závadu, na níž přišla Cejchovna. Přesto Drahomír Ruta nečekaně odvolal Šimka s Kykalem z vyjednávání o náhradě škody. V dopise z 18.4. 2001 předseda představenstva PRE Ruta a jeden z jeho členů Mašek vyzvali Pavla Kykala, aby zachoval „důsledné mlčení o možném zneužití konstrukční vady elektroměru.“ Z tónu dopisu je patrná snaha utajit problém před představenstvem PRE i před dozorčí radou, v níž sedí představitelé FNM a pražské radnice. Když Kykal zjistil, že vedení PRE přestalo se Siemensem o problému z elektroměry komunikovat, rozeslal dopisy členům dozorčí rady, představenstvu i ředitelce Fondu národního majetku. Vzápětí s ním František Krákora zrušil manažerskou smlouvu s odůvodněním, že zaslal dopisy Ing. Rutovi a předsedovi dozorčí rady PRE Ing. Švecovi, v nichž „uváděl velmi podrobné informace, týkající se problematiky elektroměrů Siemens.“ O několik týdnů později byl propuštěn i ředitel Cejchovny elektroměrů Václav Šimek. Vedení PRE s ním rozvázalo poměr poté, kdy se pokusil zrušit smlouvu se ZPA Trutnov s tím, že poruchovost elektroměrů překračuje jedno procento dodávek, což je „v zásadním rozporu se statutem CEP.“ Na dotaz Literárních novin, jak nakonec vedení problém s konstrukční vadou vyřešilo, Drahomír Ruta odpovídá: „Žádná vada neexistovala. Podle šetření Českého metrologického institutu šlo o konstrukční nevhodnost, kdy docházelo k závadám při transportu nebo při hrubém násilí.“ Požadovala PRE nějakou úhradu škod? „Žádná škoda nevznikla,“ odpovídá Ruta. Jeden z jeho podřízených, inženýr Jan Vanda z oddělení strategie, však v žonglování z pojmy „vada“ a „nevhodnost“ spatřuje nešťastný pokus celou věc uložit k ledu. „Elektroměr má určitou vlastnost, která může za určitých okolností způsobit problém. A je nesmyslné debatovat o tom, zda k tomu dojde při větším nebo menším nárazu, v klidu či při přepravě.“ Ani po odchodu Šimka a Kykala z CEP kauza s elektroměry neutichla. Sérií otázek interpeloval pražský zastupitel a starosta Letňan Josef Dobrý náměstka primátora Petra Švece (ODS), který je předsedou dozorčí rady Pražské energetiky. Mimo jiné se ptal, zda Pražská energetika nakupovala od ZPA Trutnov elektroměry bez zřetele k jejich nízké kvalitě a za cenu, převyšující třetinu ceny jiných výrobků. Nebo, zda Krákora a Ruta zatajovali vadu elektroměrů Siemens. Reakci představenstva Pražské energetiky měla všechny znaky zastrašování poslance. Vedení společnosti dokonce podalo na člena zastupitelstva Josefa Dobrého žalobu o zaplacení 200 tisíc korun a navrhlo předběžné opatření, jež mělo zacpat poslanci ústa stejným způsobem, jako v případě Šimka a Kykala. Krátce po Dobrého interpelaci se před jeho letňanským bytem objevili čtyři pracovníci Pražské energetiky. Prohlásili, že má poškozený jistič elektroměru, přičemž existuje podezření, že neoprávněně odebíral proud. Jeden z mužů celou scénu natáčel videokamerou. Starosta zavolal policii, která na místě identifikovala v jednom z členů komanda Petra Filleteho, jenž pracuje na ředitelství PRE jako vedoucí oddělení nákupu elektroměrů. Za videokamerou byl Jaroslav Černý, kterého podle jeho slov na místo vyslal tiskový mluvčí Pražské energetiky Petr Holubec. Mluvčí však Literárním novinám popřel, že by Jiřího Černého, který pracuje u soukromé televizní agentury, do Letňan posílal. Nicméně připustil, že Černého zná, ale mluvil s ním až po letňanském incidentu. Podle Holubce je běžné, že se ke schránkám s elektroměry dostavují pracovníci PRE v tak reprezentativní sestavě a při podezření na neoprávněný odběr zajišťují obrazovou dokumentaci. K honu na Dobrého se dlouho nevyjadřoval náměstek primátora Petr Švec, jenž by měl v dozorčí radě hájit zájmy hlavního města. Nepřišlo mu divné, že monopolní energetická společnost, v níž je město významným akcionářem, podává žalobu na jednoho se zastupitelů? „Vůbec ne, se žalobou jsem souhlasil. Šlo o standardní postup, někdo z toho udělal politickou věc. Proto jsme nakonec žalobu na Dobrého stáhli,“ říká Švec Náměstek nevidí problém ani ve smlouvě, s níž PRE obešla zákon o veřejných zakázkách. „Dodnes jsem ji celou nečetl. Ale antimonopolní úřad neshledal na smlouvě nic špatného.“ Neměl však jako zástupce města trvat na tom, aby v zájmu řádného hospodaření Pražská energetika na každou větší zakázku vypisovala výběrové řízení? „Teď vám asi ne úplně rozumím,“ kroutí hlavou Švec. „Pro mě je hlavní, že představenstvo vždy konalo v souladu se zákonem.“ Na otázku, co říká konstrukční vadě elektroměrů Siemens, pak už jen Švec odtuší: „Nemám informace, že by šlo o konstrukční vadu.“ Podle výroční zprávy Pražské energetiky za rok 2000 dosáhly odměny pro devítičlennou dozorčí radu 5 miliónů 350 tisíc korun ročně. Dozorčí rada se sešla devětkrát, tedy odměna na jedno zasedání pro člena byla zhruba 66 tisíc korun. K tomu je třeba připočítat tantiémy. Náměstek Švec zastupuje město v pěti dozorčích radách pražských podniků. Jeho „vedlejší“ příjem k padesátitisícovému platu radního lze tedy odhadnout na 2,5 milionu korun ročně. „Nevěřím prostě tomu, že radní, který je takto placený podnikovou sférou, nepracuje především ve prospěch svých největších chlebodárců,“ tvrdí opoziční zastupitel Martin Bursík. Křeče neustávají Když vedení Pražské energetiky zrušilo na doporučení auditora smlouvu s CEP, vypsalo na jaře 2001 řádnou obchodní veřejnou soutěž – vůbec první v historii PRE. Jejím vítězem se stal dosavadní dodavatel – firma ZPA Trutnov. Podle právníků jednoho ze světových výrobců elektroměrů, společnosti Schlumbergr, kteří si stěžovali u ředitele Pražské energetiky, byla soutěž šitá na míru právě trutnovské firmě. Svědčí o tom nejen povinnost dodat do týdne funkční vzorek, ale i požadované technické podmínky, jimž vyhovovaly pouze elektroměry ZPA Trutnov. Proč však vedení Pražské energetiky tak křečovitě trvá na předražených výrobcích trutnovské firmy, která nezískala žádného jiného odběratele v republice, tím méně ve světě? Bývalý ředitel Cejchovny Václav Šimek popisuje v policejním protokolu svůj rozhovor s ředitelem ZPA Trutnov Jirmanem. Ten měl Šimkovi sdělit, že obchodní ředitel Krákora dostává provizi za každý elektroměr, zakoupený PRE od trutnovské firmy. Jak údajný uplácející, tak údajný adresát úplatku Šimkovo tvrzení odmítli. „Domníval jsem se, že pokud v dnešní společnosti, někdo přijde s tvrzením bez racionálních důkazů, nikdo ho nebude brát vážně,“ řekl Literárním novinám František Krákora. Pracovník odboru strategie Jan Vanda k ale k celé aféře dodává: „Připusťme, že pánové Kykal a Šimek, nemají v ničem pravdu. V čem je ale pak problém? Proč již dávno vrcholný management celou záležitost nevyřešil a rok a půl bojuje za pomoci nákladného právního aparátu s dvěma zaměstnanci, kteří zde již dávno nepracují?“ Nedávno obchodní ředitel František Krákora informoval na poradě vedení společnosti, že Pražská energetika zaplatila jen za jedno dílčí sepsání žalob na pány Kykala a Šimka 525 tisíc korun.